Cesta do Polska

Mysty mi jako obvykle nabourala všechny moje plány. Začala hárat v trošku nevhodnou dobu, protože po spočítání dní jsem zjistila, že ty ideální budou o víkendu, kdy se koná výstava v Brně. Takže všechny moje ochotné odvozy do Polska padli, protože měli různé povinnosti na výstavě. Tak jsem ani nijak neupozorňovala na to, že Mysty hárá, téměř do poslední chvilky jsem totiž nevěděla jestli pojedeme. Nakonec se jako správný rytíř na bílém koni ukázal Martin Ševčík, který souhlasil, že šílenou cestu do Polska za Mystynčiným ženichem se mnou pojede. Tímto mu srdečně děkuji :)

Vyjeli jsme v sobotu ráno, podle navigace, která mi tvrdila už v pátek večer, že zmíněné místo dojezdu neexistuje. Fakt sranda, ale nakonec jsme se domluvili. Navigace spokojeně navigovala až do okamžiku, kdy začala hlásit RAMPA VPŘEDU , JEDETE DO 15 až to nakonec vzdala a prohlásila, že nelze nalézt cestu k cíli. Opět jsem se velmi pobavila. Navigace začala opět fungovat na polské straně, přesně nás dovedla na polskou dálnici. Kde se dosud neplatí žádné poplatky, ale mýtné brány jsou už pomalu nachystané ke spuštění. Po průjezdu Wroclaví se nám těžce pomstila, za to že jsme ji vypnuly na ostravské dálnici. Protáhla nás lesními cestami, polňačkami a nevím čím ještě. Do obce Swiebodow, kam jsme měli namířeno jsme dojeli od lesa a všichni místní občané na nás koukali jak na opožděného ježiška. Po malém pátrání jsme konečně dorazili do Never never landu :)

Tam už na nás čekal Janek s Arim a Julka s Bibi, kteří tam byli na tréninku frisbee, v -15´C proč ne :), jsme všichni stejně postižení blázni, at je to agility nebo frisbee :). Srdečně jsme se přivítali a začalo seznamování Mysty s Jaiem. Oba přesně věděli co se po nich chce a bez jakékoliv naší pomoci bylo během okamžiku zaděláno na děti :). Taky jsme se pokusili vyfotit Mysty s jejím synem Arim, ale nějak se nám to nepodařilo. Ari zjistil,že Mysty velmi zajímavě vonní a odmítl pozovat. Tak někdy příště :) Pak bylo spoustu kecání a prohlídka skvělého bydlení a pozemku, kde se nachází NNL. Tak bych odhadla, že pozemek je velký asi jako 3 fotbalová hřiště. Mají tam svoji vlastní soupravu agility překážek skvělé kvality od Jana Kelbela. Večer se sedělo u krbu a kecalo o všem možném, ale hlavně o psech. Druhý den se krytí zopakovali a vyjeli jsme k domovu, tentokrát podle navigace, kterou má Martin v mobilu. Podotýkám, že nám ukázala, daleko šikovnější a hlavně kvalitnější cestu :) Ještě před odjezdem se fotilo. Fotky jsou od Tomazse Monka :)

 Takže pokud se nám náš mrazivý výlet podařil a přivezli jsme si dárečky. Přinese nám štěňátka Velikonoční zajíček. Tedˇnezbývá než čekat a doufat :))